A k tomu krize mezilidská. Věrné ženy osvobozené od konvencí maskulinního vidění světa, které si plně uvědomují svou moc a sílu skryté ve svém ženství, aby dneska jeden pohledal. Stejně tak věrné muže, kteří pochopili, že svět mužů a žen není tentýž, že nestačí se mužem narodit, ale je nutné se jím stát a že být příkladným, morálně zdatným otcem je mnohdy víc než Senior Account Executive Manager-Vice President. Stejně tak aby jeden pohledal úplné a funkční rodiny, děti vychovávané v úctě ke stáří, moudrosti, morálce a hodnotám. A přesto to tak nějak koulíme, dožíváme se rán a večerů, na bolest těla slupneme nějakou tu piluli, růžovou, zelenou, duhovou, mluvíme o poslední vyřazené nešťastnici ze SuperStar, vybíráme nejlevnější konzervu fazolí, dotýkáme se, prodáváme svoje naděje, sny a těla, to všechno za kousek milého slova, nejlépe celé, kupujeme si pohlazení, naslouchání a něhu, milujeme se, nenávidíme, mýlíme se v ženách, mužích, ti odvážnější v obou pohlavích zároveň v reálném čase, a přesto to zkouší znovu. A že mají kde! Internet a sociální sítě doháněné klasickou Seznamkou v denním tisku. Zdálo by se, že není nic jednoduššího než se seznámit v dnešní době. Omyl.
Mateřská láska, zoufalství, nebo neschopnost?
Že krize vnořila svou kostnatou ruku i do těchto vod, mi došlo v podvečer zcela obyčejné soboty: Občas zabrousím do vln řádkové inzerce, cvičím představivost, jak vypadají štěňátka modrého gaskoňského basseta, a přemýšlím, jak velkou radost by asi měli moji bližní z uslintaného čtyřnohého vánočního dárku. Přes Prodám-Koupím se obyčejně dokodrcám k Vzdělání-Kurzy a pak konečně přichází zlatý hřeb večera v podobě Seznamky. A tehdy v sobotu přišla i ta krize.
„Hledám pro svého 33letého syna dívku, ženu, partnerku…“ Potenciální dívky, ženy, partnerky se dále dozvědí, že synáček žije ve svém domě nedaleko Prahy, je inteligentní, tolerantní, společenský, hodně čte a pozor: je dost vysoký a pohledný. A to nejlepší na konec: „Nemá mama-hotel.“ Zato maminku (pokud tedy inzerát psala maminka) s bezmeznou láskou, která se už nemohla dívat, jak se synek trápí samotou nemoha stále zakotvit v přístavu lásky a pochopení té jediné – vyvolené. Nebo byl spíš synek příliš nesmělý na to, aby napsal sám? Jenže pak nejspíš každou inteligentní, tolerantní a společenskou dívku, ženu, partnerku napadne otázka, zda za něj bude maminka řešit i ostatní významné životní okamžiky, které jistojistě přijdou.
O dva inzeráty níže jsem ale velmi rychle přišla o iluze, že by nesmělí byli jenom muži. Aktivní maminka (pokud tedy v tomto případě nepsal inzerát tatínek) „pro svoji dceru SŠ 32/176 rozvedenou, bezdětnou, inteligentní, společenskou a s výbornou znalostí angličtiny“ hledá vhodného chlapíka, nejlépe charakterního, pouze vážně.
Když nad tím tak přemýšlím, možná že to ani taková mezilidská krize není; spíš důkaz hluboké a bezmezné mateřské lásky. Nebo je to celé úplně jinak? Kdepak asi inženýři udělali chybu? Co oba výše zmíněné mladé lidi vedlo k tomu, aby inzerát neposlali sami? Ale vlastně co je mi do nich; hlavně v pondělí nezapomenout nažhavit mobil a poslat hlas své superstárové hvězdičce.