Tehdy mělo hodně bouřit a ještě víc fúkať. Informační server Aktuálně.cz v titulku zpravodajského videopříspěvku své čtenáře varoval, že se „blíží bouře a vichr. Chraňte se, radí hasiči.“ (už v květnu!). Kdo se chtěl dozvědět víc, a především si poslechnout rady hlavního hasicího nadvelitele, stačilo rozkliknout čudlík PLAY na videopříspěvku.
A pak to začalo: Kamera, klapka a jedem! Hasiči akčně sjíždějí po tyči ke svým červeným čtyřkolovým ořům, oblékají vesty, připravují se na výjezd, mírně rozostřený obraz připomíná vzpomínkovou scénu z dílny těch nejprofláklejších filmařů. Zaostření střídá náhlé zrychlení, postavičky divoce pobíhají v garážích hasičské zbrojnice, snášejí vše nutné, natahují kšandy od gatí a pak najednou shon jako když utne: Zpomalený záběr nasedajicího hasiče do auta, dramatické zabouchnutí dveří s ryze symbolickým sdělením („alea iacta est“) a finální odjezd do terénu. Kameramanský výkon hodný sošky, filmové akademie by možná mohly uvažovat o zavedení nové kategorie, něco jako Zpravodajsko-filmový videopočin roku.
Na slovíčko
Spot jsem tehdy sledovala na PC, který neměl repráky; proto jsem si mohla dosyta užít holý obraz bez zvuku. Uznávám, že z rad, jak se správně zachovat při vichřici a hromech-blescích, jsem toho mnoho neměla, resp. vůbec nic. Na druhou stranu jsem se mohla dokonale koncentrovat na samotný obraz, a vychutnat si tak jeho dramatické zpracování.
Žádný div, že se hranice mezi realitou (jejíž definice je však stejně vágní jako definice svobody, objektivity, lásky nebo boha) a fikcí potírají, když jsme v tomto potěru podporování ze všech stran. Vzpomínám si na 11. září 2001 a některé reakce těch, kteří padající x-věžáky sledovali v televizi. „Nechávalo mě to chladnou/ým, protože podobné záběry jsem už viděla několikrát.“ (rozuměj ve filmu). Rozlišit mezi skutečností a výplodem filmové fantazie je čím dál tím těžší – co třeba takové večerní zprávy? Zvolená forma zpracování, použité „podpůrné“ prostředky a rekvizity, způsob záběrů, detaily, polodetaily, celky, roztřesená kamera apod. Vítejte ve světě vykonstruované reality.
Na druhou stranu: Co jsme chtěli, to máme. To je pořád samá zábava, show, bez legrace to už dneska nejde, samá přidaná hodnota (viz text Přidej poníka, nebo si to nech!). Chlad, cynismus a hroší kůži, kterou se obalujeme, skvěle na svém blogu v článku Nothing else matters popsal Zdeněk Fekar. I když jde v případě reklamy o nadsázku, přesto i ony patří mezi ty svědky doby, kteří nepřímo odrážejí hodnoty uznávané tou kterou společností v té které etapě. Takže: Zábavě zdar.