Reklama
 
Blog | Kateřina k

Přidej poníka, nebo si to nech!

Bez přidané hodnoty to dneska nepůjde. Ani u toho FMCG. Co s tím zbytkem vším udělá zpomalení konjunktury? Nejspíš nic; zvyk je železná košile. A lidem tenhle materiál nevadí, navíc jim jde k pleti.

„Pepa opět přibalil Tabasco“ hlásal titulek jedné z domácích zpráv týdeníku Marketing&Média v jednom z minulých čísel. Už pouze z této věty jsme tak schopni mj. usoudit – na základě teorie správné argumentace – na to, že něco podobného tady už kdysi bylo. Náš předpoklad pak autor zprávy potvrdil o pár řádků níže větou o uzavřeném „spolčení“ hermenínovatého Pepy s Tabascem, které „vytvořily balení čtyř kusů sýru s grilovacím kořením, lahvička Tabsaca a recepty, což je letní variace loňského podzimního balíčku na nakládání hermelínu.“

 

Reklama

Na slovíčko

Maximalizaci efektivity prodeje s cílem ho optimalizovat chápu. Jináč to dneska prostě nejde. Jen mě jímá hrůza standardizace tohoto postupu a jeho „normalizace“ v myslích spotřebitelů: Žvejka jako dárek čtenářům dětskách časopisů? Co vás nemá; to jste trochu zaspali dobu. Dneska když jim tam nepřibalíte plastovou pistolku, nafukovací míč, poníka nebo aspoň jednoho z marťanovitých Teletubbies, máte smůlu. Děcka svoje kapesné – často nikoliv nemalé – utratí jinde. O nebezpečných ftalátech obsažených v plastu, ze kterého jsou hračky velmi často vyráběny, nemluvě.

Pokud chcete něco bez přídavku, máte smůlu. I ty „light“ jogurtové nápoje musejí mít navíc děsně zdravé breberky laktobacilní – bez nich, ale „lehce“ prostě ne-e. Buď light s breberkama, nebo bez breber, ale nelight. Že existují lidé, kteří by rádi bez zbytečného tuku a cukru (včetně diabetiků), jejichž trávicí trakt navíc mléčné bacily dvakrát dobře nesnáší, výrobce moc nebere.

Nic proti přidaným hodnotám, naopak: Pozitivní motivace hmotná je velmi důležitým nástrojem výchovy a řízení lidí (dle hesla Vychovej si svého spotřebitele). Nic se ale nemá přehánět, člověk jakožto tvor jednoduše se přizpůsobivší okolním podmínkám si zvykne na ledacos, a na to lepší ještě rychlejc. Proto žvejka, byť ve tvaru medvídka Pů přibalená ke stejnojmennému časáku, dneska už nikoho nevytrhne. Co tam rodiče najdou příště? Mají se o své potomky bát? Jaká přidaná hodnota a kde čeká na samotné rodiče? A mají to vůbec zapotřebí? Is anybody out of there?