Jak to ale dopadne, když se tanečků kolem inzertního vyjednávání o volném prostoru zúčastní osvícený učitel matematiky, se nedávno ukázalo v Kalifornii (Eregal.cz).
Tamní úřady seškrtaly náklady na učební pomůcky, a tak nezbylo než finance hledat jinde. Středoškolský matikář nemeškal, dal si dvě a dvě dohromady a briskně začal nabízet řádkovou inzerci na arších papíru na písemky. Výše ceny inzerce je odstupňována podle závažnosti písemky, nejdražší je samozřejmě pololetka, která už je údajně vyprodaná.
Kaifornský matikář svým krokem rozdělil zainteresované strany na dva tábory: Sympatizanti (jeho nadřízení) mu drží palce, neziskovka brojící proti jakékoliv komercializaci ve školství bije na poplach. Přesto se není čeho bát: Sponzoring z řad místních podnikatelů, např. od zubaře prý rozhodně není to samé, jako kdyby v pravém horním rohu svítilo megažluté „burgrové“ M nebo nikeovská fajfka.
Nad cestami reklam do života spotřebitelů už nemá cenu se pozastavovat; je to proud, před kterým utéct a se kterým nejde nic dělat, maximálně se bránit osvětou. Stav, kdy se reklama a tržní způsob myšlení vůbec stává součástí každodenních meetingů dospívající mládeže přímo na půdě školní instituce, by ale možná stál za zamyšlení: Kde jsou hranice mezi svobodou jednotlivce a jeho právem na volný prostor a mezi všudypřítomným a všepohlcujícím komercialismem?
Záleží na přístupu každého z nás, jak moc se s podobou svého – komercializovaného – okolí ztotožní, či nikoliv; pak je tu ale něco jako vyšší princip, který žádnou logickou konstrukci k obhájení své existence nevyžaduje; který nás ale nabádá k rádoby „vyšším“ cílům našeho bytí než jen uspokojit své potřeby, a to nejlépe zábavnou formou.
Nakonec to ale s tou komercí není tak špatné, jde jen o úhel pohledu a sílu názoru. Horší je, když mě televizní stanice jako divákovi svého ranního vysílání nutí mezi jednotlivými zprávami na zpravodajském (sic!) kanále poslouchat promo zprávařů na sušené polévky, mleté biomaso z biokrávy nebo přípravek proti vypadávání vlasů. Kam se hrabe product placement!
Nebo když během předpovědi počasí po grafické mapě, kterou vidí jenom divák, běhá nebo sáňkuje sřítek z reklamy na kapky proti kašli, televizní rosnička jeho skopičiny šprýmovně komentuje a samozřejmě nezapomene zmínit, „že kdyby někoho kvůli poklesu teplot trápila rýma, tak může vyzkoušet kapky XY a brzy bude dovádět jako tadydleten skřítek YX.“
Jediné, co mě uklidňuje, že takhle nucena jsem byla na druhé půlce světa. A tak doufám, že podobné móresy jako ty chilské do českých zpravodajských kanálů i kanálků ještě dlouho nedorazí.