Spousta změn ve společnosti a kultuře se dá velice snadno pochopit vstupem dalších „kognitivních tříd“ do určitého vyjadřovacího způsobu.

A možná proto, že leckdo touží zas po exkluzivitě vlastní kognitivní třídy, utíká co nejdál, kde s ním drží krok jen ten, kdo mu opravdu rozumí, propočtené a složitě promyšlené abstraktní malby… vlastně se v kultuře děje celou dobu to samé, oddělují se ti, kteří chtějí zasáhnout ostatní „plošně“ a ti, kteří chtějí zasáhnout „do hloubky“.

Udělat to tak, jako třeba Bach, že výsledek je jak „pro povrch“ tak „pro hloubku“ – kdo to dovede? Krásně vypadající houslistka, která hraje vlastní skladbu tak dokonale, že se člověku zafixuje do paměti na celý život jako mýtus?